20.10.2017
host ... | Magazín | Inzerce | Fórum | Služby
Nosework

Od září se můžete hlásit na lekce noseworku pod vedením instruktora Tomáše.
Zájemcům doporučujeme absolvovat seminář pod vedením Terky Hladké, dne 17.9, máme volná místa pro diváky.

Profil výcvikáře

TEREZA VIDIMSKÁ - dogoutdoor

 Jaké psy máte, měli jste či plánujete (případně jaké plemeno preferujete a proč)?
Momentálně u mě bydlí čtyřletá kříženka kavkazského pasteveckého a německého ovčáka - Rastie. Fenka, která ke mně původně vůbec jít neměla, ale ti, co si ji měli vzít ji nechtěli, tak putovala ke mně. Není to žádná slast mít doma zrovna kavkaze, protože, co si budeme povídat, příliš společenské plemeno to není, ale zároveň je to úžasně srdcařský pes, pro svou paničku by se rozkrájela (občas by rozkrájela i ostatní =)) a udělá téměř cokoli. Je naprosto věrným, oddaným (až lehce závislým =) kamarádem do nepohody, dokáže rozveselit, když je mi smutno a zatím ve všech možných aktivitách, které jsem si vymyslela, mě s radostí doprovázela. Nic není problém, vydrží šlapat dlouhé štreky na pěších výletech v horách, uběhne dlouhé vzdálenosti vedle koně, u kola nebo u běžek, s radostí se vrhá do jakékoli vody, ať už jdeme plavat, nebo jenom se může plácnout do té co nejrozbahněnější louže a aktivně se snaží při agilitách či dogdancingu. Základní poslušnost ovládá, ale přeci jen, kavkazáci byli šlechtěni k určité samostatnosti, a tak má občas tendence jednat sama za sebe, hlavně tehdy, když má pocit, že mě něco ohrožuje. I z toho důvodu bude trochu obtížné si pořizovat dalšího psa, zřejmě by se ho pokusila nejdřív sežrat, takže ještě rok, dva bude mít své výsadní místo a až pak se začnu poohlížet po nějakém dalším psím kamarádovi. Nejraději bych si pořídila československého vlčáka, ale nebráním se čemukoli většímu, tak aby byl schopný pracovat u koní a zvládat dlouhé dny v terénu. Co se plemena týče, tak ale kdoví, co mi osud nakonec přihraje, přeci jen původně jsem chtěla mít doma zlatého retrievra a ten se přeci jen od nynějšího kavkaze poněkud liší =). Ale i přesto bych teď neměnila.

Od jakého roku se zabýváte kynologií a výcvikem psů jako takovým?
Výcvikem psů jako takovým v praxi se zabývám až od příchodu Rastinky do rodiny, ale se psy se stýkám už od malička, od doby, co jsem začala chodit ke koním a věnovat se jezdectví pak ještě více. Argos, pitbul, kterého jsme měli v jezdeckém kroužku, byl neskutečné milý a hravý pejsek, který mě ochranářsky hlídal v posteli, když jsem zůstala na statku sama, křížence Snoopyho, kterého si pořídila kamarádka, jsem často hlídala a tedy s ním i začínala poznávat některé trampoty psího života a výcviku, a kříženec Riky nás doprovázel mnoho let při show s koňmi, s ním jsem se začala postupně učit jak pracovat s koňmi a psem dohromady, že ačkoli podle přírodního zákona jsou to zapřísáhlí nepřátelé, tak je možné z nich udělat dva nerozlučné kamarády, kteří spolu dokáží mnoho veselých kousků.

Jaké jsou vaše aktivity s vašimi psy (odvětví výcviku či sportu, apod. ...)?
Se psem se věnuji jakékoli činnosti, která se naskytne, nehrnu se nijak zvlášť do nějakého vysokého psího sportu, spíše všechno děláme pro zábavu a radost z pohybu. Nejčastěji se pohybujeme u koní, dlouhé vyjížďky jsou příjemným odpočinkem v kteroukoli roční dobu. Co se sportu týče, prvně jsme se kromě poslušnosti věnovaly agility a dogdancingu, poté jsme se přesunuly spíše k více poznávacím činnostem a nyní se věnujeme dogtrekkingu. Jinak mě pes doprovází téměř všude, ať již ve škole na přednáškách, na různých exkurzích, nebo v práci, tak i na dovolených u moře, výletech (i vícedenních) na kole, poznávacích toulkách po krásách naší vlasti i zahraničí, a prostě všude, kde to jen trochu jde =).

Jaké jsou vaše dosavadní kynologické úspěchy (samozřejmě i sportovní se počítají)?
Asi za největší úspěch považuji to, že je můj nervózní pes schopen jít se mnou kamkoli, včetně míst, kde je hodně lidí najednou (má trochu fobii z lidí) a že naprosto perfektně funguje s koněm, aniž bych nějak víc musela dbát na její nebo koňovu bezpečnost. Ačkoli se nemíním zkouškám věnovat nějak výrazněji, složily jsme zkoušku poslušnosti ZOP a chystáme se i na některé další v průběhu následujícího roku. Co se dogtrekkingu týče, účastnily jsme se několika MIDů, kde jsme se umisťovaly kolem první desítky a na našem prvním LONGu (mimochodem tam považuji za úspěch, že jsem přežila já =)), jsme se umístily na 12. místě a s radostí a elánem se chystáme do objevování další částí naší republiky pomocí dlouhých tratí dogtrekků.

A něco málo z "nepejskařského života“...
Tak tady mám trochu problém, protože i „normální“ život se mi zabývá pejsky a teda k tomu kopytníky. Studuji vysokou školu – obor biologie na přírodovědecké fakultě UK, ve kterém ještě nějakou dobu hodlám pokračovat se zaměřením na etologii (chování) zvířat, především koní a psů a jejich vzájemném vztahu a k tomu práce v obchodě s jezdeckými a psími potřebami. Koníčky: tak doslova koníčci =) a to jak rekreačně (vyjížďky, případně vedení dětských táborů s koňmi), tak i závodně (parkur, drezura a show na některých jezdeckých akcích), momentálně i pokusy zaměřené na vzájemnou reakci koní a psů, sport jakéhokoli druhu od kola, plavání, přes lyže a samozřejmě hlavně procházky a horské túry. Baví mě zkoušet pořád něco nového a také se zabývám průvodcováním jak po Praze, tak mám průkaz i na doprovázení našich turistů do zahraničí, případně zahraničních turistů do Čech, což bych v blízké době ráda zkombinovala právě s pejskařským životem a pokusila se trochu více rozvést turismus a cestování se psem u nás.